Byla jsem takové bezstarostné třeštidlo. Milovala jsem každou legraci a s velkou vervou se pouštěla do nejednoho dobrodružství. Každého bláznivého nápadu jsem se hned chytla a šla do něj takříkajíc po hlavě. Studovala jsem vysokou školu, ale protože jsem si mohla nechat výdělek z brigád jako kapesné a učení mně šlo prakticky samo, měla jsem spoustu možností vymýšlet nové a nové zážitky.
Hlavně přes léto jsem ráda stopovala. Jednou jsme si s kamarádkou dokonce dopřály spanilou jízdu autostopem, během které jsme zcela neplánovaně skončily až v jižní Itálii. Málokdy jsem stopovala sama, ale na druhou stranu jsem se tomu ani úplně nevyhýbala. Používala jsem několik „bezpečnostních pojistek“, jak jsem tomu říkala. Než jsem nastoupila do auta, zapamatovala jsem si SPZ, poté předstírala hovor, ve kterém jsem hlásila, že už jsem na cestě a popsala, kdo a jakým autem mě veze. A v kabelce jsem měla po ruce malý pepřový sprej. Věřila jsem, že takto se mně zkrátka nic nemůže stát.
Jednou mě kamarádi nalákali na výklad karet. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu, pro mě se mělo jednat pouze o jeden z dalších nových zážitků. Ale zatímco všem přátelům vyšla pozitivní a někdy až úsměvná věštba, v mém případě byla kartářka po celou dobu vážná. Několikrát zopakovala, abych se v nejbližších dnech vyvarovala cestování autem.
Trochu mě to rozhodilo. Hlavně jsem byla zklamaná, že má věštba je natolik odlišná od toho, co vyšlo ostatním. Ale nakonec jsem to hodila za hlavu. Druhý den jsem totiž měla v plánu vyrazit s kamarádkou na nákupy do sousedního města. A pochopitelně autostopem.
Ten den mě ale kamarádka na poslední chvíli vypekla. Onemocněl jim v rodině pes, museli s ním k veterináři a ona chtěla jet za každou cenu s ním. Proto jsem nakonec u krajnice stála sama. Minulo mě asi deset aut a já tušila, že už brzy nějaké z dalších zastaví. Najednou mě ale přepadl divný pocit a po zádech přeběhl mrazivý vzduch, ačkoliv bylo zrovna opravdu horko. Nepříjemnou intuici ještě podpořila věštba z předchozího dne a já se výjimečně vydala zpátky domů.
Doma jsem ale neměla stání. Volala jsem kamarádce, abych se zeptala na psa, a pak se zkusila soustředit na učení. Ale pořád jsem měla divný pocit, nakonec jsem proto jen tak bez cíle brouzdala internetem. A právě tam na mě vyskočila ta děsivá zpráva. Mezi naším a sousedním městem došlo k velice vážné dopravní nehodě, při které se srazil kamion a několik osobních aut. Právě docházelo k vyprošťování zraněných a na místě byli i mrtví.
V té chvíli jsem pochopila hloubku věštby a uvědomila si, že jsem mezi nimi mohla být klidně i já. A žádný pepřový sprej by mně v takové situaci vůbec nepomohl. Od té doby jsem přehodnotila svůj život a uvědomuji si, že je velice cenný, avšak zároveň i nesmírně křehký. Během jediné vteřiny se může vše změnit. Ačkoliv se stále ráda směju a jsem pro každou legraci, některé věci už neberu úplně na lehkou váhu. Přestala jsem zbytečně riskovat. A už raději nejezdím autostopem.